na Blog.cz

Země původu: Velká Británie

Celkový vzhled: symetrický, vyvážený, statný, vyrovnaného pohybu, má laskavý výraz.

Charakteristika: poslušný, inteligentní a vyjadřuje přirozenou pracovní schopnost.

Povaha: laskavý, přátelský a důvěřivý.

Hlava a lebka: vyvážená a dobře stavěná, lebka široká, bez hrubých rysů, dobře sedí na krku, čenich je dobře vyvinutý, široký a hluboký. Délka nosní části je přibližně rovna délce části lebeční, nos je černý.

Oči: temně hnědé, dobře posazené do stran, tmavá víčka.

Uši: střední velikosti, zavěšené přibližně v rovině očí.

Morda: silné čelisti, které mají dokonalý, pravidelný a úplný nůžkový skus, to znamená, že horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelistí.

Krk: dostatečně dlouhý, suchý a svalnatý.

Přední končetiny: jsou rovné s dokonalým kostěným podkladem, ramena dobře přiléhají, má dlouhé lopatky se stejně dlouhým ramenem, což umisťuje končetiny pod tělo. Loketní klouby jsou pevné.

Trup: vyvážený, dobře svázaný, hrudník je prostorný a hluboký. Žebra jsou dlouhá, pružná, hřbet pevný, rovný.

Zadní končetiny: bedra a končetiny jsou silné a svalnaté, dobře utvářená stehna a lýtka, dobře zaúhlené kolenní klouby. Hlezna jsou rovná. Při pohledu zezadu nevytáčejí se ani dovnitř ani ven. Zásadně nežádoucí je kravský postoj.

Tlapy: kulaté, kočičí.

Oháňka: nasazena a nesena ve výši hřbetu, délkou dosahuje ke hleznu, bez kadeře nebo zakroucení na špičce.

Pohyb: živý a energický. Pohyb předních i zadních končetin je přímý a pravidelný. Krok je dlouhý, bez náznaků nepravidelného pohybu předních končetin.

Osrstění: hladké nebo mírně zvlněné s dobrou podsadou, nepropustnou pro vodu.

Zbarvení: jakýkoliv odstín zlaté nebo krémové, nikdy ne červené či mahagonové. Několik bílých chloupků je přípustné pouze na předhrudí.

Velikost: kohoutková výška psů je 56 - 61 cm, fen 51 - 56 cm.

Vady: jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.

Poznámka: psi musí mít dvě zřetelná normální varlata, zcela sestouplá do šourku.

DKK je chorobná změna kloubů. V pokročilém stádiu může vést ke zchromnutí. Při vzniku DKK hraje významnou roli dědičnost, podmínky chovu pejska a výživa.

Jak omezit rizika zniku DKK: Je nutné zvolit kvalitní krmivo pro odpovídající věk štěněte. Je zcela trestuhodné přetěžování pejska do roku věku dlouhými procházkami bez možnosti odpočinku. Je vhodnější proběhat pejska vícekrát denně po menších dávkách. Je zcela nevhodné nechat pejska běhat za kolem. Je nutné zabránit pejskovi ve volném pobíhání po schodech, zamezit seskakování z větších výškových rozdílů. Osobně doporučuji, pokud máte schodiště, pejska po schodech nosit dokud ho unesete. Kluzká podlaha není rovněž ideální povrch pro štěňátko. Názory na podíl jednotlivých faktorů na vznik DKK se různí. Proto se snažte vytvořit štěňátkům co nejlepší podmínky.

Normální vývoj kloubní chrupavky může být narušen v ramenním, loketním, ale i kolenním a patním kloubu. Následek může být u DLK ochromení jedné nebo obou předních končetin. U osteochondrózy bývá bolestivý a zchromlý ramenní, loketní, kolenní nebo patní kloub. Vznik obou kloubních onemocnění je podporován nadváhou nebo přetěžováním kloubů s chybným držením končetin.

Jedná se o dědičné onemocnění oční sítnice, které časem vede k oslepnutí. Počáteční příznaky jsou šeroslepost, zhoršení zraku přes den a rozšíření zornic. Bohužel vada bývá diagnostikována u psů až ve věku 4-5 let.

Mohou z okrajů víček dráždit rohovku. Proto se obvykle musí operativně odstranit nebo vytrhat.

Jedná se o mléčné zakalení oční čočky. Uvedená choroba se především dědí, ale může se projevit i jako následek cukrovky nebo očního zánětu.

Entropium je stočení víček dovnitř. Řasy při něm dráždí povrch oka a poškozují jej. Ektropium označuje volné odchlípení dolního víčka od povrchu oka. Dochází zde k usazování nečistot a k zánětům spojivkového vaku. Obě vady se dají řešit operativně.

Záchvat epilepsie postihuje psy nejčastěji ve spánku nebo během odpočinku. Dochází během něj ke ztrátám vědomí a občas i k samovolnému vyprázdnění močového měchýře. Epilepsie může být zděděná, ale mohou ji vyvolat i různé záněty a zranění. Patří k příznakům psinky. Jedná se především o dědičnou záležitost.

Před tím, než v Anglii vznikli retrievři jakožto samostatné plemeno, byli zde jako retrievři označováni všichni psi s výraznou schopností aportování. Toto plemeno bylo anglickým Kennel Clubem za zaznamenáno jako ?retriever žlutý nebo zlatý" teprve v roce 1913. V témže rovce založila v Anglii Mrs. H. M. Charlesworthova klub zlatých retrievrů. Roku 1920 bylo jméno plemene upřesněno na ?zlatý retriever". Počátky čistokrevného chovu spadají do poloviny 19. století, kdy lord Tweedmouth na svém sídle Guisachan ve Skotsku zkřížil žlutosrstého wavy coated retrievra jménem Nous s Bellou, fenkou dnes již neexistujícího tweed water španěla. Lord si vedl podrobné chovatelské zápisky, z nichž se dozvídáme, že potomky tohoto páru křížil s černými retrievry, irskými setry a s jedním pískově zbarveným bloodhoundem. V průběhu první světové války počet zlatých retrievrů značně poklesl. Od 20. let 20. st. se však o nich začalo stále více hovořit po celém světě a jejich obliba v západní Evropě stoupla především po druhé světové válce. V průběhu let začaly vznikat kluby nebo alespoň chvoatelské stanice zlatých retrievrů ve většině evropských států, včetně naší republiky.

Název retriever pochází z anglického slovesa ?to retrieve", které znamená ?přinášet zpět", tedy aportovat. V zemích odkud retrievři pocházejí, byli tito psi nasazováni k dohledání zastřelené zvěře, hlavně pernaté vodní a polní. Jejich hlavní úlohou bylo vypátrat ulovenou kořist a přinést ji svému pánovi.

Nejvýraznějšími vlastnostmi retrievrů jsou vrozená záliba k přinášení různých předmětů, mimořádná záliba ve vodě, jemný stisk čelistí, snadná ovladatelnost, dobrý čich, vytrvalost, výrazná chuť k práci a ochota ke spolupráci se svým pánem. Jeho přátelská a mírná povaha, inteligence, trpělivost a přizpůsobivost ovšem retrievra předurčují i k úloze společenského domácího psa. Díky schopnostem se ale retrievři hodí i k speciálnímu nasazení jako záchranářští a lavinoví psi, při vyhledávání drog, jako průvodci nevidomých a jako asistenční psi.

Původ Tibet, velikost 35 až 40 cm, zbarvení bílé, zlaté, krémové, šedé, kouřové, černé, vícebarevné, trikolor. Tento hustě osrstěný pes má středně dlouhou mozkovnu, znatelný stop, tmavě hnědé velké oči, uši zavěšené, tvaru písmene "V", trup kompaktní, rovný hřbet, ocas vysoko nasazený, nesený v kroužku nad hřbetem, končetiny rovné. Srst je dlouhá, rovná nebo vlnitá s jemnou, vlněnou podsadou.

Tento pes má své kořeny v Tibetu mezi malými ovčáckými psy. Pracovali jako průvodci stád v neschůdném horském terénu, ochránci karavan, hlídači. Vše nové okamžitě hlásili a potřebný zásah pak již provedl některý z velkých molossů. Tibetský teriér však nepatří mezi teriéry a není s nimi nijak příbuzný, přestože to jeho název napovídá. Pojmenování dali plemenu Evropané, protože jim svým temperamentem a inteligencí připomínal teriéry. Správný název plemene by měl být Tibet Apso, neboť jde o nejbližšího příbuzného plemene Lhasa Apso, od kterého se liší především výškou.

Tibetský teriér je neustále veselý, živý a temperamentní pes plný energie, má rád pohyb, šplhání a skákání. K cizím zachovává určitý odstup, ale nenapadá a není agresivní. Dnes je chován převážně jako pes společenský a sportovní. Má rád svou rodinu, kterou pečlivě hlídá a chrání, je vhodným partnerem ke hrám. Je to zdravý, odolný a nenáročný pes, nejvýraznějším charakteristickým znakem tibetského teriéra je jeho dlouhá bohatá srst,která má samočistící schopnost, proto tibeťan zcela postrádá typický psí pach a tudíž je vhodný pro chov v bytě.